Mé články

Pretty Little Liars Tag

3. ledna 2013 v 13:13 | Daysy

TAG (Pretty Little Liars)

Tenhle tag jsem našla u Catherine a někdo mi tu psal, že by ode mě rád článek o PLL. Zatím to teda můžu myslím vyřešit takhle. Je tam i pár otázek, které jste chtěli do toho článku, takže snad budete prozatím spokojení. x)

1.Kdo je tvá oblíbená postava, proč?
Asi Hanna, líbí se mi její osobnost a vždycky se umí perfektně pro danou situaci zatvářit. x)

2. Kdyby si mohla být jaká koliv postava, kdo by to byl a proč?
Aria kvůli vzhledu. :D Ale na druhou stranu by se mi asi nelíbil její vztah, protože jí to myslím trošku bere to teenagerovství a někdy mi připadá až moc dospělá. Jinak asi Hanna. Ale ono je nejlepší být sama sebou, takže... x)

3. Kdo je tvůj oblíbený pár, proč?
Hanna a Caleb, strašně se k sobě hodí. ^^

4. Jak dlouho seriál sleduješ? Jaká byla první reakce?
Tuším, že už nějak přes rok a půl, ale nevím přesně. Napoprvé se mi líbilo, že někdo vymyslel holčičí seriál, který ale není takový typický, ale má v sobě něco originálního. Už to není taková ta ohraná historka, jako je většina amerických filmů ze střední.

5. Zpíváš si úvodní znělku?
Občas ano. :D

6. Čí styl se ti líbí nejvíce?
Aria má fajn styl, ale jinak se mi zdá, že ho mají všechny holky dost podobný.

7. Co je podle tvého názoru nejvíce šokující věcí, která se v seriálu odehrála?
Překvapila mě malá holčička v Halloweenském díle, která pak záhadně zmizela. A docela mi vrtá hlavou Toby, který se nějak moc motá do A-teamu.

8. Máš nějaký zvyk, který dodržuješ při každém sledování?
Většinou se buď koukám v sobotu (nebo jiný volný den) ráno s hrnkem kafe a nebo naopak večer s něčím dobrým.

9. Co si myslíš o Jenně?
Je to taková nemocná mrcha. Ale zajímavá.

10. Kdo je podle tebe A a proč?
Vůbec netuším, mají to sakra dobře udělané. :D

11. Jaké odhalení by sis nejvíce přála v nadcházející sérii?
Někde jsem četla, že lidi podezírají Ariu z toho, že by byla v A-teamu nebo že je přímo A. Nejde mi to moc dohromady, tak by se to mohlo nějak objasnit. Ale každopádně nechci vědět, jak to celé je, to už by pak seriál mohl rovnou skončit. :D

Pochopená o Vánocích, nejkrásnější dárek

25. prosince 2012 v 11:21 | Daysy

MŮJ ŠTĚDRÝ DEN

Včera, když jsem v 10 hodin vstala a vylezla ze sprchy přišlo zjištění, že nám nejde internet. To je teda začátek dne, co? :D Samozřejmě nejsme internetoví závisláci, tak jsem nad tím vlastně nějak mávla rukou. Akorát jsem vám přidala později video, kvůli čemuž se myslím taky svět nezbořil. Šla jsem dolů za našima a bráchou, započat sledování pohádek. ^^ Později jsem si u toho začala dělat jako každý rok zlaté prasátko. Oběd na Štědrý nemíváme, ale stejně to skoro nikdo z nás nevydrží a přes den vždycky něco uzobává. Takže si dělám prasátko svoje, kdo na něj má čekat, když prostě máme doma citron a moje (ne)šikovné ručičky?

Zlín - Na den studentem UTB

9. listopadu 2012 v 16:29 | Daysy

UNIVERZITA TOMÁŠE BATI


Včera jsem se zůčastnila akce, pořádané nejmenovanou organizací, ve které šlo o to, zkusit si alespoň zčásti, jaké to je být studentem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Až na to, že nás prováděli studenti, kteří o organizaci moc nevěděli a třeba nám neříkali ani do kdy máme přestávku, kde se sejdem po obědě, po přednášce a podobně, se mi to moc líbilo. Teď vám o tom všem povím a ukážu nějaké fotky. x) Ne všechno jsem fotila já, pár fotek fotila i L.

DIY - Halloweenská výzdoba

28. října 2012 v 18:23 | Daysy

DO IT YOURSEFL


Dneska jsem už myslela, že se snad unudím, takže jsem se pustila do něčeho kreativního, jak to tak dvakrát do roka z velké nudy dělám. :D Je to snad ten nejjednoduchší způsob výzdoby, ale dám vám to sem, třeba mě někdo pochválí, i když moc není za co. :D Chtěla jsem udělat i něco složitějšího, ale nemám na to doma moc věcí. x\

To si z nás už děláte legraci?

10. září 2012 v 11:33 | Daysy

NÁZOR NA ADMINY BLOG.CZ

Zdravím.
Dneska ráno mě dost rozčílil admini blog.cz. Už po několikáté. Pro začátek vám vysvětlím, jak to jde celé popořadě. Už nějakou tu dobu nám tu všem nefunguje počitadlo návštěvnosti na hlavní stránce naší administrace. Vždy, když jste se přihlásili ke svému blogu, mohli jste na hlavní stránce vidět návštěvnost za předchozí den, nejčtěnější články a podobně. Teď nic. Dobře, to by nevadilo v tom přápadě, že by se to do několika dnů spravilo a nebo by se nám k tomu naši milí admini VYJÁDŘILI. Co ale oni dělají? Odsouvají to a schovávají se před tím. Tak si už říkám - co to sakra?

Na Srdci blogu nedávno vyšel článek "O měření návštěvnosti". Dnes je to za tento rok nejčtenější článek na Srdci blogu. Proč? No asi proto, že jsme si ho všichni rozklikli v domnění, že nám v článku někdo vysvětlí, proč počitadlo nejede a něco nám k tomu napíše. Cokoliv. Opak je ale pravdou. O nefunkčním počitadle v článku nepado ani slovo. Proto jsem se také ozvala do komentářů. Slušně jsem se adminů zeptala, co se děje s počitadlem a kdy by to mohlo být zase v pořádku. Po chvíli se ke mě přidalo pár dalších lidí, mající svůj blog, kteří chtěli vědět, kde je chyba. Reakce? Naše komenty byly smazány a diskuze pod článkem uzavřena. Po druhé si říkám - co to sakra? A k tomu se směju, jak dětinské chování nám admini začínají předvádět.

Aby toho nebylo málo, Srdce blogu vydalo další článek o návštěvnosti "Ohlédnutí za letní návštěvností" a to tuto sobotu. V článku opět nepadlo jedno jediné slovo o počitadle, které záhadně přestalo počítat. Přes víkend se tak pod článkem rozvinula velice dlouhá debata o tom, proč se nám admini pořád nevyjádřili, proč mažou naše komentáře a co je to za chování. Přes víkend admini odpočívají a tak komenty neměl kdo mazat. Bylo jich tam hodně. Ale výsledek? Momentálně je pod článkem jediný komentář. Všech zbylých 29 je fuč. Asi někomu vadily.

Tak si říkám. Co je to proboha za chování?! Nejde mi o pitomé počitadlo. Mám svůj toplist, se kterým jsem spokojená. Štve mě ovšem celý tento přincip. To se vážně dospělí admini seriózní stránky pro tvorbu blogů chovají jako puberťačky? Když má blog pubertální slečna a vidí, že jí někdo napsal něco, co je negativní a jí se to nelíbí, tak koment prostě smaže a přestane to řešit. U dítěte to chování pochopím ale u dospělého člověka, který má pod sebou tolik lidiček, čekající na jedno malé slušené vysvětlení, vyjádření, ať už je jakékoliv, to nepochopím. Přijde mi to vážně dost směšné. Admini se zřejmě zbláznili a tímto chováním ze sebe dělají akorát (s prominutím) blbečky neschopné řešit problémovou situaci. Slušně se zeptáte a oni vám otázku nebo názor, co se jim nelíbí, akorát smažou a odsunou vás do kouta. Tak tomuto se teda říká charakter člověka. Jo, ať žije demokracie.

Dodatek:
Když jsem adminům na Srdce blogu poslala odkaz na tento článek s tím, že je to vzkaz pro ně, můj komentář byl opět smazán.

Dodatek II:
K článku "Ohlédnutí za letní návštěvností" od nás byly psány další komentáře. Všechno bylo opět postupně a opakovaně mazáno, kromě jednoho, který článek chválí. Momentálně je diskuze pod tímto článkem uzavřená, stejně, jak se stalo u předchozího článku o návštěvnosti.


Nedotknutelní / Intouchables

22. června 2012 v 20:23 | Daysy

DOPORUČUJI FILM



Na tento film jsem poprvé narazila ve škole. Jednu praxi jsme měli volnější a spolužačka donesla nějaké filmy. Pustila tam právě tento francouzský film Nedotknutelní. V tu chvíli jsem tomu ale ještě nevěnovala moc pozornosti, protože jsem v hodině spíše polehávala a film sledovala jen chvilkama. Zaujalo mě aspoň těch pár minutek a řekla jsem si, že se na něj musím podívat doma, v klidu, protože i když mi to ze začátku přišlo nezajímavé, celý příběh je dost silný a film hodnotím velice dobře. Navíc je točen ve Francii, takže si odpočineme od takových těch typicky amerických klišé. Vzpomenout také musím výborný soundtrack, který většinou tvoří instrumentální skladby od Ludvica Einaudiho. Tato hudba dodává filmu ještě hezčí kouzlo a je příjemná i jen tak pro poslech třeba při usínání, přemýšlení nebo jen tak pro relax.

Návštěva Osvětimi

17. dubna 2012 v 18:01 | Daysy

Jak už víte, včera jsem se byla se svojí třídou v rámci exkurze podívat v Polsku, v koncetračním táboře Osvětim (německy Auschwitz). Navštívili jsme také druhou část, tábor vyhlazovací - Březinku (Birkenau). Naše prohlídka trvala něco kolem 3 hodin. Exkurzi si můžete udělat klidně i celodenní a vidět toho více, ale myslím, že i 3 hodiny procházení těch míst bohatě stačí.

Původní tábor Osvětim byl založen v roce 1940 a roku 1942 již v táboře začalo vyvražďování lidí. V táboře byly 4 plynové komory s krematorii (ale většinu z toho němci po válce vyhodili do vzduchu). Lidé ale neumírali jen v plynových komorách. Spousta jich samozřejmě zemřela hlady, protože jídla dostávali opravdu málo. Navíc, pokud někdo ztratil svůj hrnec nebo jinou nádobu (fotka vlevo), do čeho si jídlo dávali, už žádné nedostali. Některé slabé a podle němců tedy zbytečné lidi zabíjeli ihned smrtící injekcí. Byl někdo nemocen? Ano, poslali ho do "nemocnice", která v táboře byla, ale injekce byla hned na místě. A v papírech bylo uvedeno "zemřel na nemoc". V takzvané "nemocnici" také na lidech prováděli různé pokusy. Hlavně na dvojčatech nebo liliputánech. Tábor se stal působištěm hlavně Josefa Mengeleho, kterému se na jeho pokusy vězni zrovna náramně hodili. Touto cestou se snažil dosáhnout úspěchu. "Trochu" nelidské, že?



Průvodce nám řekl: Jediná cesta z tábora vedla přes komín.
A co se zápachem mrtvých pálených těl? Nasypat něco do komína, aby to líp "vonělo".

Při exkurzi jsme procházeli jak venkovní místa, tak budovy zevnitř. První, co mě šokovalo asi nejvíc, bylo tak půl místnosti lidských vlasů. A to byla jen část toho, co po lidech zbylo doopravdy. Zváštní pocit. První plačící lidi okolo mě. Některé byly ještě zapleteny do copánků. Dětských copánků. V druhé části místnosti byl koberec. Jistě, z lidských vlasů. Koupili byste si ho? Možná ano, protože vám nikdo neřekl, z čeho ta "nádhera" je a že tam někde se dělají koberce další a tím taky další lidé chodí na smrt.

Lidem, které odváželi do koncentračního tábora bylo řečeno, že se stěhujou do nového místa. Netušili, kam jedou, mysleli, že se budou mít dobře a dostanou pěkné bydlení. Podepisovali si kufry, aby nic neztratili a aby se v nových domcích mohli hezky zabydlet a žít lepší život. Jenže oni žádné nepotřebovali. Jediné, co si mohli nechat, byly brýle. A také jich po nich hodně zůstalo...


Naštěstí se ale našlo pár lidí, kteří byli dost silní nebo měli dost štěstí na to, aby z tábora vyšli živí. Kufr vpravo dole je paní Zdenky Fantlové, češky, která všechny bolesti v táboře přežila a ještě dnes žije v Praze.



V budovách byly také další věci. Celá dlouhá chodba na sobě naházených bot, v další místnosti byly i boty dětské. Samozřejmě také spousta oblečení a jedna panenka z utrhlou hlavičkou. Něčí poslední hračka.

Viděli jsme i již zmiňované nádobí vězňů a také jejich hřebeny a kartáče.Všude po chodbách visely portréty lidí. Dospělých i dětí. Mě zaujala tato hezká, v té době čtrnáctilétá, slečna, která v táboře žila jen pár měsíců. Strašně moc mi někoho připomínala. Kdybych nevěděla, že byla vězněm v Osvětimi, snad bych i řekla "tu jsem musela někde už potkat!". Další zvláštní pocit. Přece ji nemůžu znát...

Jedna věc se mi ale hodně líbila. Někteří z vězňů se fotili se zdviženýma hlavama. Byli vyhublí, neměli vlasy a jejich oči byly děsivě vytřeštěné, ale aspoň tímhle malým gestem, mohli naznačovat, že mají pořád jakousi hrdost.




Prošli jsme několik budov. Byli jsme ve sklepení, kde byly malinké komůrky, kam někdy nahnali i 16 lidí. Viděli jsme šibenice. A..viděli jsme spalovací místnosti, pece. Další zvláštní pocit. Udělané na míru pro tělo. Jen položit a vsunout do ohně. Představa nebyla zrovna milá, samozřejmě. Některé vězně podle průvodce upalovali i zaživa. Něco se ti nelíbí? Pujdeš do pece. Drsné. A pravdivé. Realita, v té době.

Venku stál komín, ale jak jsme se dozvěděli, nebyl původní. Už jsem psala, že se němci snažili zničit důkazy a tak plynové komory s komíny vyhazovali do vzduchu. Jak si ale mohl někdo z nich myslet, že se ostatní venku nikdy nedozvědí, co se za těmi ploty a v těch budovách děje?





Asi po dvou hodinách této prohlídky nás autobus přemístili do Březinky. Vězni v tomto táboře měli smrt jistou, byl postaven jako vyhlazovací, takže to místo působilo ještě zvláštněji. Březinka byla několikrát větší, než první část tábora. Vedly do ní koleje, po kterých byli vězni dováženi v malinkých vagonech (v jednom bylo někdy i 100 lidí) a my stáli přímo na nástupišti. Tam, kde je všechny vždy ještě někdo uklidňoval a říkal jim, že bude všechno v pohodě. Nějaký další lhář.

Pocity? Pár zvláštních bylo, jak jsem poznamenala u některých fotek. Celkově jsem se ale divila, že to tam na mě nepadlo víc. Jenže všude bylo hrozně turistů, každá skupinka mluvila jiným jazykem. Pršelo, pořád do mě někdo šťouchal a docela jsem zuřila, když mi stále někdo lezl před foťák, jakoby mi fotky chtěl kazit schválně. Skrz tyto věci jsem se na atmosféru tábora nesoustředila tak úplně. Kdyby to bylo prázdnější a tišejší, asi bych měla pocity hlubší. Všechno mě to dostalo spíš až večer, když jsem se vrátila domů, byla sama a měla ticho na přemýšlení. Nejde asi ani tak popsat, co mi běhalo hlavou, ale snad si to dokážete alespoň částečně představit.

Někteří říkají, že by se do žádného koncetračního tábora podívat nejeli. Není to jen strach z pravdy a dávné reality? Je mi jasné, že je to místo děsivé. Stačí si jen představit, že na místě, kde jsem včera chodila byla spousta lidí, kteří tam byli vyvražděni. Ale jinak si myslím, že je dobré tam jet.

Člověk si uvědomí, že zatímco si někdo vedle stěžuje, že ho z těch tří hodin chození bolí nohy, vězni často zažívali daleko větší vyčerpanost. Lidi v buse si začnou vytahovat všelijaké jídlo, mají ho hodně a ještě si stěžují, že jim nechutná. Vězni dostávali na den plesnivý chleba, něco černého a občas "polévku" ve které plavalo snad všechno možné. Nějaká slečna z druhé skupinky řešila, že v tom dešti vypadá hrozně a má zablácené kalhoty. Myslíte, že vězni přemýšleli nad tím, že mají špinavé oblečení? Tak proč odmítat vidět ta místa a uvědomit si, co máme my a co měli oni?


Jejich jména a zoufalé vzkazy jsou tam ještě dnes. Všude po zdech.

_____________________________________________________________________________________________________________
Kromě pár věcí (které mám z wikipedie) jsem čerpala jen ze své hlavy a toho, co nám povídal průvodce v táboře. Pokud máte nějaké dotazy, můžete mi je napsat sem, ráda odpovím, pokud to pujde. Více mých fotek najdete na odkazech - 1. část - 2. část.

Kdyžtak prosím komentujte. Také by mě zajímaly vaše názory a dojmy, popř. jestli jste tam byli. Pište co vás v článku zaujalo nejvíc a jestli se líbil.

Finding neverland video

17. února 2012 v 16:55 | Daysy
Po dlouhé době jsem zas skočila do tvoření videa. Bylo tvořeno včera odpoledne. Byla jsem celý den doma, tak jsem se tím na pár hodin zabavila. S Pinnaclem jsem nedělala fakt dlouho, takže tam je dost nedostatků, ale nijak hrozné to snad taky není. x) Video je udělané ze scén filmu Finding Neverland s Johnny Deppem (doporučju) a hraje 100 years od Five for fighting.

Jak říkám, nějakou dobu jsem teď videa nedělala, ale možná, pokud mi někdy přes prázdniny bude dlouhá chvíle, udělám ještě nějaké. Tohle vážně není nic moc, za svoje nejlepší videa považuju Thirteen scenes a The Lovely bones scenes. Třeba to ale ještě něco předčí. x)

Na videa rubriku nemám a zatím asi ani mít nebudu, protože většina mých videí je u nějakých článků. I když toto video článek sepsaný nemá, rubriku na to využiju stejnou.


Pokud se video nezobrazuje, najdete ho tady.
Všechna moje ostatní videa jsou zde.


Otázky a odpovědi

11. prosince 2011 v 15:06 | Daysy
V posledních dnech jsem vám na formspringu rozeslala pár otázek. Využila jsem funkci "send to friends", kdy stačí napsat jednou otázku a ona už se automaticky rozešle všem těm, co na FS followují můj účet, tedy celkem 54 lidem, momentálně.

Docela mě zarazilo, že většina z vás neuměla rozumně odpovědět. Padly otázky jako "Co je pro tebe v životě nejdůležitější?, Co ti v tvém okolí nejvíce vadí?, Co se ti kdy v životě nejvíc povedlo?" . A odpovědi? "nevím, *podivný smajlík*, nechce se mi přemýšlet, to jsou těžké otázky!, těžko říct, nejde to říct, *smějící se smajlík*" nebo úplně zcestné věci mimo to, o čem otázka byla. Nikdo vás nenutí opovědět hned. Pokud odpovět chcete, můžete si tam tu otázku klidně i několik dní nechat a odpovědět později.

Já tímto na nikoho nenarážím, nejdu tu proti nikomu, nevyvolávám tu nic. Odpovídejte nebo nedpovídejte, reagujte nebo ne, je mi to fuk. Jen si tak říkám.. To se prostě nedokážete na chvíli zastavit a jen tak přemýšlet? Odpovídat si i na vážnější otázky (i daleko vážnější, než které jsem poslala já)? Říkáte, že jsou to těžké otázky? Jste zvyklí odpovídat na to, co děláte nebo který je váš oblíbený film, ale co takhle i něco k přemýšlení? Já to dělám často, přemýšlením si přijdu na dost, aspoň se snažím si pár věcí urovnat, když ne nic jiného. Vy ne? Možná trochu smutné. Snad se k tomu taky dostanete. Nemluvím o všech, co odpovídali, ale pár vět, co jsem viděla, mi udělalo na obličeji jedno velké "what?!". A to jsem ještě neviděla všechny odpovědi..

formspring.me/DaysyYsyaD

Dým

4. listopadu 2011 v 15:26 | Daysy


Zdravím vás.
Dnes nezačnu odpolední přidávání článků IMkem, jako obyčejně, ale napíšu vám delší článek, na téma. Přivedla mě k tomu dnešní příhoda ve škole. Nebylo to moc příjemné, ale na téma se to docela hodí, tak snad vám tím něco řeknu.

Ráno jsem přišla do školy, na ekon. praxi a všechno probíhalo docela normálně. Učitelka nám pustila dlouhou prezentaci, kterou jsme si měli opisovat do sešitu. Pak se ale poklidná a nudná hodina převrátila totálně naruby. Psali jsme, najednou mi přišlo, že je něco divně. Otočila jsem se v mé poslední lavici a viděla, jak jde od chodby pod dveřmi hustý dým...
 
 

Reklama

Nejen vyměněné ikonky: